PODZIMNÍ

Takový šedý den,

smutný a neslunečný,

kraj celý zahalen

je v rubáš nekonečný,

květ nevypučí již,

serváno na podušku

je chmýří vrbice

do mechového lůžku.

Vzduch tlením prosycen

se v těžkou mlhu mění

a mrak, v něm zachycen,

umírá v zkapalnění.

Stín do snů uspává

a na vývratů kostech

vichřice vyhrává

o zmaru, zkáze, postech.

A šero zelené,

jak ukrývá se v houští,

do větví napjatých

své pavučiny spouští,

a tam, kde zpívali

nedávno ještě ptáci –

je slyšet sekyru,

jak suchý porost kácí.