Podzimní.

Jen dychla jeseň a jilm zkrvavěl,

daň odvádí jí žlutá akacie,

jí zarosen list psího vína hnije,

a zvolna v česlo plynou mraky včel.

A zvolna slunce padá v mlhy běl,

již celou oblil kosých blesků příval,

v niž padnou v sled, jak mrtvý v rov by splýval.

Jdi duchu spat, jdi, vše tu krátké jest,

nic tvým... Co ze snů zbylo – holá klest:

tys, pokud mohls, vždy ji v květy skrýval.