Poe.

Když k zemi splývají s tmou noční stíny

a na předsíni venku v tichém ruchu

se ozývají vzdušné kroky duchů,

tu jak pláč vlny, tam jak povzdech třtiny;

kdy cítí duše osten staré viny,

kdy démon vášně slétá plaše k uchu,

krev žene k spánkům, sladkou něhy tuchu

v tluk srdce vlívá mroucí juž a líný:

Tu v opuštěných srdcí kalné tůni

se otvírá tvůj zpěv jak leknín bílý

s hvězd prašníky a dýše silnou vůní.

A darmo voláš: Zaplaň, zaplaň, Zoro!

Juž kolem tebe tančí mrtvé víly,

a jizbou vzdech zní táhlý: Leonoro!