Poesie a prosa.

Ach, jaký to veleslavný hrad!

A vůkol ty doly zlaté;

Ach, ten kraj pln čarokrásných vnad!

A to ticho v polích svaté!

Milá slečno! totě Buštěhrad!

Dále však i já mám za to,

Že z těch dolíků se vine smrad,

Jeť to uhlí, a ne zlato.

Ach, jaká to utěšená cesta!

Borový tu šumí háj!

Tam zas hrad u prostřed mala města!

Věru toť pozemský ráj!

Mejlíte se, milá slečno!

Pražský pouze jest to kraj,

Zámek jmenuje se Smečno,

A ten městys Muncifaj.

Na mne ze všech úhlů vane

Vznešené duch přírody;

Vám však těžko chápat, pane!

Obraznosti porody.

Máte pravdu, slečno drahá!

Má obraznost nerodí,

Za to však můj rozum sahá

Tam, kam váš se nehodí.