POESIE.

Ó první jarní oblaky!

Se zanícením stíhám vaše chorovody

a duše s touhou sní a líbá vás,

ač ví, že jste jen páry z vody,

jež v chvíli rozplynou.

Ó jiskry hvězd tam ve výši!

Zrak rozšířený toužně stíhá vaše lety,

zřím anděly tam bloudit cypřiši –

ač vím, že jste jen pouhé světy

s prorvou a roklinou.

A přece sny se vrací zas!

A v okouzlení duše poesii pije,

byť její paprsk záhy shas,

on útěchu vždy novou v srdce lije,

když jiné pominou.