POESIE

By Antonín Sova

Rád nemám poesii omšenou

mentorstvím, střízlivostí, prachem školy,

neb pro rozoumky dětí složenou,

a pro šosáky, které smělost bolí.

Rád mám ji s čpavou, ostrou vtipů solí

a v barvách efemerních snů jež vrou

a k věčným bojům stvořenou,

jež koncesím a choutkám nepovolí.

Nerv moderní když hne se v ní a cit

přítomné doby, zlomky neklidných

a mocných vášní, jedů intimních,

a echo vzpomínek, jež počne znít;

chci člověka v ní moderního mít

i v marnostech i v touhách svých!