Poesie.

Kdys’ spadla hvězda v starou knihu moji,

a z labyrintu liter, v matném roji,

a z kouře dýmky, záře lampy rudé

se zjevilo mi děvče, prosté, chudé.

A od té doby všude se mnou bývá

a těší mne, když v duši mé se stmívá –

jen obávám se, by ve vrásek čase

mi neodešla mezi hvězdy zase. –