Poesie.

Za soumraku z lesů ozývá se

snivá píseň půvabná a tklivá,

z temna houští k slunné pláni hledí

černooká rusalka a zpívá.

Kolem čela svěží vínek z vřesu,

k nohám splývá dlouhá kadeř hlavy,

hvězdný pás, jenž kol se vine boků,

šat upíná jemně průsvitavý.

V zlatých vlasů vlnách bílé zvonky,

na ňadrech má kytku z černobýlu,

kouzelnou to kvítí sílu chová,

čarnější však mají oči sílu.

V mladých sosen komnatách se skrývá,

s lunou v jezerech se koupá v tají,

a když zpívá, květy vše i ptáci

v blahém udivení naslouchají.