poesii

myslím, že rozejdu se s vámi, paní,

už není ctí ta přízeň vašich vnad,

už miliskujete se na potkání,

stárnoucí hvězdo dávných barikád.

kdekterý šašek má vás pro své šprýmy

a karikuje čistý kdysi hlas;

bar v kráteru, kde koktáte své rýmy,

se zřítí brzy na váš hodokvas.

a jako všecky utahané krásky

se z krčmy do kostela couráte;

svatouškům v náruč skrývajíc své vrásky,

o bohu, smrti, lásce tlacháte.

i to už tady, paní, jednou bylo.

umřete jako holka barokní.

co z života se k žití narodilo,

přes tenhle hřbitov přejde povodní.