Ó poesije! – matko nejněžnější! –

Ó poesije! – matko nejněžnější! –

kdo vyřkne posvátné to jmeno tvoje,

ten prost je bázně vší i nepokoje

a srdce bouře v něm se ukonejší.

Přístave tichý s hájem plným chladu,

červánku první po temnotách noci,

nevěsto bílá s uzardělou lící,

úsměve vlídný po zášti a hněvu,

polibku první na rtech milenčiných,

sne první lásky v hájích milostinných,

ozvěno s nebe srdcím na úlevu,

ty první máji v srdci básníkově,

smutečná vrbo na předrahém rově,

studánko v poušti, první slzo dětí,

svobody chráme nad mohylou z rumů,

požáre jasný na volnosti chlumu,

jediná jedna mezi stotisíci – –

sešli mi jiskru v srdce ku pomoci,

kdy píseň svou zde k nohoum tobě kladu,

ať peruť vztáhne, k výši vzhůru letí – –

Neznané slovo na rtech mojich visí,

budou se ptáti: písni, čí jsi, čí jsi?...

Vyslal tě sketa nebo houslař z bědy,

než skřipnul nástroj v rukou naposledy

co blázna skřek, než odvezli ho v taji.

Ach písni má – tě v smíchu pochovají –

neplač, má písni, neopustím tebe,

roztrhnu srdce jednou ranou ve dví,

a vyrvu pro tě z vroucích ňader ledví,

obejmu tě jak nejmilejší pannu

a ve rozkošné zanesu tě nebe,

byť sám bych měl si ustrojiti hranu.

Vy ostatní! – já vyzývám vás na boj,

však ne se slovy na rtech, s láskou v nitru,

a byť jsem nepěl jako druhdy Záboj,

chci bojovat až ku prvnímu jitru!

Vy ostatní! – Má píseň přechudá je,

a nepsal jsem ji v temných nocí lůně

při svitu lampy, měsíce a blesků,

při bouři divé v hromu řvavém třesku,

ne v šílenosti s přesyceným bolem.

Ta vzrostla maně mezi ptactva zpěvem,

pod listím stromů, mezi vnadou vůně,

pod teplým křídlem živoucího háje,

v zátiší srdce chudým pod oděvem –

psal jsem ji tichý, proto v ní tak málo,

co ňádra z ledu by vám rozehřálo.

Vy ostatní! – co stojíte tu kolem!

Sáhněte sobě ku levému boku

a velte srdci, by ustalo tlouci –

což řeknete mi? – bláznem nazvete mne.

Kol spánků letly myšlenky mi temné,

já zachytil je, oděl v písně šaty – –

jsou poslední hodinkou ženy mroucí,

kdy jest jí volně odejíti s katy. –

Zdaž jedna slza zaskví vám se v oku? – –