Pohádka o jednom učiteli.

Byl jednou jeden učitel –

už nevím, v kterém kraji –

ten dobře žil a měl, co chtěl,

a bylo mu jak v ráji.

Hned z počátku co pomocník

blahostný život vedl:

ne vodu – pivo, víno pil

a holoubátka jedl.

Měl služby plných sedm set

a neznal dluhů psoty,

kabátů jednal ročně pět,

a desatery boty.

A zábavy si také přál,

pěl, skákal až do patra,

a při tom všem pan principál

si vážil ho co bratra.

I principálka byla vždy

laskava k němu všecka:

neštípal dříví celý čas,

nemusel chovat děcka.

Občanstvo mělo v lásce jej,

že by ho bylo snědlo:

jakmile zachtěl někam jet, –

měl zdarma vůz neb sedlo.

Nemusil „líbat ručičky“

a poníženě prosit,

ni při hostinách na faře

pokrmy na stůl nosit.

Nesnášel plných třicet let

pomocnického bolu;

jen dvě leta byl „mládencem“ –

pak dostal dobrou školu.

Tu jej pan správce donutil

k své dceři Karolince,

jež měla krásu, vzdělání

a – dvacet tisíc mince.

Hned uložil je na úrok –

bylyť, jak by je nalez';

vždyť měl ku řádné výživě

štolu a sobotáles.

Ten scházel se mu na krejcar

vždy měsíc napřed k ruce

bez hádek, klení, bez restů

a bez vší exekuce.

Vždyť každý platil milerád,

neznal se nikdo mračit;

ba co mu darů nanesli,

brát ani nemoh' stačit.

A nyní počal pansky žít:

nábytek zřídil drahý,

čalouny z Vídně objednal,

piano skvostné z Prahy;

z Florence krásné obrazy

k ozdobě do komnaty,

z Paříže oděv pro sebe,

z Bruselu ženě šaty.

Pak koupil sobě koní pár,

kočár i lehkou bryčku,

a letohrádek vystavěl

v rozkošném údolíčku.

A tabuli si skvostnou ved'

tak jako báťa ruský:

za léta jídal selátka

a o vánocích lusky.

Truňk jeho nebyl: „Za šesták

mazáček ječné břečky“;

mělť mělnického ve sklepě

vždy jednu neb dvě bečky.

A mimo to si nastřádal

za krátko hrozné jmění,

jímž uved' sebe v možný stav

i svoje pokolení.

Tři syny své dal studovat

na pány, na doktory,

i pět dcer provdal bohatě,

dav za věna jim dvory.

Když umřel pak ten učitel,

tu řekli o dědicích,

že každému z nich zůstavil

nebožtík po tisících.

A víte, kde ten učitel

bohatství svoje nalez'?

Vše přinesl mu neblahý,

prokletý sobotáles!

Vy chcete zvědět, jak že slul

ten opřízněnec ráje?

To nevím; ale povím vám,

že rodem je – z mé báje.