POHÁDKA O KRÁLOVSTVÍ „ULTIMA THULE“.

Kdes' leží slavné království, v němž slunce nezapadá,

a celý život proto proměnil se v sen,

kde nelze sestárnout, kde hochů žhavá těla mladá

v rej tance toužně láká píseň krásných žen.

Jsou čarovné tam zahrady, v nichž němá labuť plove

po tiché hladině ve skrytém zátiší,

kde jako křída svítí se lavice mramorové

pod dlouhou řadou vážných černých cypřiší.

A není starců v říši té, jen šedivý král kývá

svou sivou bradou nade trůnem nakloněn,

spokojen v říši svou se dívá a se pousmívá

a z přílišného štěstí je mu dlouhý den.

V té zemi štěstím zmámené i sama smrt se mění,

a člověk klesá v hrob, jak motýl větrem svát,

a jako v bouřném žil, tak v klidném nyní dříme snění,

a není – kdo by přišel nad ním zaplakat...

V ní není teskných vzpomínek, ni nepřátel, ni soků,

v ní každý šťastlivého krále lenníkem –

žena tam zpívá písně sladké v rytmu drobných kroků,

a každý muž je srdcem básníkem.