Pohádka o rusalce. (I.)

Zas vyjel jsem si ku hrádku

a novou zaslech’ pohádku

o krásné rusalce.

Má růže tváří na místě

a oči – hvězdky zajistě –

tam září na skalce.

Vlas jasný splývá po tílku,

a za křídelka andílku

jsou písně zvonivé.

Tam v borku těká u skalky

a vábí, vábí do dálky:

ji spatřím nejdříve!