Pohádka o rusalce. (V.)

Na vždy s bohem, dítě lesů!

Och, juž domov za mnou volá:

mysl má tě neopustí,

srdce tobě neodolá!

Však dřív slunce večer vyjde

a měsíček svitne z rána,

než tě k srdci přitlačím si,

rusalko má milovaná!