Pohádka o rusalce. (VI.)

Zas odjížděl jsem od hrádku

a v srdci nesl pohádku

o krásné rusalce.

Ó čarovná ty pohádko,

což prožil jsem tě za krátko

tam v borku na skalce!

Ach, přinese-li zticha kdy

hoch prstýnek ze smaragdy

své teskné panence?

Ó nikdy juž, ó nikdy víc

si nepřijdeme, dítě, vstříc

leč v smutné myšlénce!