Pohádka po tmě.

Mlč, nech to být, věř, radost jest,

však vždycky krátká bývá,

to cvrček ukryt v suchou klest

kdes na tvém krbu zpívá.

Ty dlouho si ho nevšimneš,

on zticha dál svou vede,

a svorně s tebou, kam se hneš,

své zpěvné dumy přede.

Když náhle ztichne – jaký div!

Kol samá jinovatka,

jen ocún ještě kývá z niv...

jeť lidská radost vždy krátká!