POHÁDKA PORCELÁNOVÉ FIGURKY (III.)

Vzbudil jsem se – mnu si oči...

Lampa hasne. Dál však točí

nehybná se figurka má,

ač noc tichá, bez hlesu.

Nenajdu ti druha více,

usměvavá tanečnice

v modré sukni květované,

v rokokovém účesu.

Ale jestli v jiném žití

žil jsem vše, co pestrou nití

vyšil sen – jak změnila se’s,

pastýřská mi idyllo?

Lapil jsem tě ve své kleci

Lisetko, mé ptáče, přeci,

nebo snad se s figurkou tou

i mé štěstí rozbilo?