POHÁDKA ŠPATNĚ KONČÍCÍ

Je to tak stará pohádka,

znají ji malí i velcí!

Drží ji hudební doprovod

s pěknými kotrmelci.

Je to tak stará písnička,

zpívá ji na keři ptáček.

„Pro dobrou vůli musíme

jít do těch smiřovaček.

Jsou sice ve vládních předlohách

dost nepříjemné díry,

snad také pasť je tam nějaká –

nebudeme kazimíry!

Přenechme Němcům nevděčnou

a záludnou tu roli.

Pro dobrou vůli musíme

jednat o čemkoli!“

Když píseň ptáčkovu uslyšel,

s respektem brouček ztichl.

A roli převzal nevděčnou

náš hloupý soused Michl.

A my jsme vesele skákali

a my se vesele smáli.

Radostí jsme až plakali:

„Ten si dal, ti si dali!“

Ale pak zrak jsme protřeli.

Hledíme na kraje širé.

Co se ti stalo, nebohý

německý kazimíre?

Německý kazimír civí dál

v teploučké té své skrejši.

A příští vládní návrhy

jsou nepřijatelnější.

Ale tím vším se nezmate

na našem keříku ptáček.

„Pro dobrou vůli musíme

zas do těch smiřovaček.

Nám vládní návrh na posměch.

Takové neznámé smíry.

By se kdos nemračil nad Čechem,

nebuďme kazimíry!“

A píseň ptáčkovu za moudrost

uznají po Čechách lehce.

Jenom ten Michl, hlupáček,

za boha zmoudřet nechce!

A my si vesele skáčeme

a my si ruce mneme.

Michle, ty Michle pitomý,

teď tebe dostaneme!

Pak přijde nové jednání.

Přes moudrost přefortelnou

je příští vládní předloha

docela nepřijatelnou.

Je to tak stará pohádka,

a konec stejný vždy zcela.

Čemu se divím, pouze to,

že nás už neomrzela!