POHÁDKA Z ROKU 1912.

Mrak, který z dálky zákeřně se plazil,

zakrýval skvělost ranních snů.

Toť zřejmo: rytíř draka neporazil,

neosvobodil princeznu.

Po jeho boku meč, hle, zkrvavělý – –

Krev rezaví ho dračí šarvátky.

Půl království král jemu neudělí.

Nebude žíti život z pohádky.

A rytíř, který neporazil draka,

nedbá, že noc jde, že se valem smráká,

a chce se bít, oh, chce se bít!

A kolem něho ticho podivné.

Neusměje se nikdo, nekývne.

Vyčítající, mrtvý klid.