POHÁDKA ZIMY

Venku víří sníh.

U vrat úpí vítr...

Chvílí sáně tonou v závějích.

Pustá jsou pole,

nebe je choré, stromy ční holé.

– Trudí se srdce, po slunci vzdychá?

Na lůžku z bílých lilií klímám,

bělásci laškují s větrem,

beránci po nebi pílí...

Oslňuje sníh