POHÁDKA.

Za nocí dlouhých a tichých,

kdy víčka míjí sen,

na jednu pohádku starou

já myslím zasmušen.

Princeznu v skleněném zámku,

jak už to bývá tak,

princeznu mladou a krásnou

stohlavý hlídá drak.

Přes hory, sedmery řeky

putuji nocí v dál,

z pohádky známému draku

bych hlavy zutínal.

Princezna v skleněném zámku

s úsměvem praví však:

Sny moje krásné, ach, všecky

hlídá ten stohlavý drak.