POHÁDKA.

Zítra – den úmrtní. Dnes padá, padá sníh

a líbá smutný park, jenž osaměl a stich’,

a líbá oba nás, kteří se neptáme,

zda dole jez či fjord. Na dálku šeptáme

pohádku tesklivou o zmrzlých milencích:

Nikdo jí neslyší, jenom náš bílý sníh.

Na bílou moji růži padá, padá sníh,

a všechno, všechno bílé: růže, láska, hřích.

Závojem bílých polibků se dívám v dál:

Byl jednou jeden princ... a někdy byl to král.