POHÁDKA

Opřena vpravo horskou chaloupkou

a o hrot skal se dvojí duha klene.

Uprostřed visí, strmě nad hloubkou,

ohnivé srdce, mečem probodené.

Zhasíná barev sladce vlhký klam

jak déšť, jenž zvolna vzhůru k modru teče.

Též srdce k zlatým přissáto je mhám.

Dál, vbodnut v nebe, trčí jílec meče.

Zní s výšin hlas: „Já přines meč, ne mír.

Kdo vyvolen je?“ Ticho po otázce.

Vtom z chyše v horách vyšel bohatýr

a v pěst mu sjede meč, jenž koupán v lásce.