POHÁDKA.

U nás doma chodívalas ke mně

v zimních večerech, kdy v čeledníku

basy kolovratů zněly temně

doprovodem k zkazkám přástevníků.

Na obloze hvězdy třpytily se, –

jejich sestra, přišlas v říze bílé,

do ní sladké údy halily se,

v klínu astry vadly zasmušilé.

Závoj s líce tajemný jsem nestáh',

a přec jeden večer nepřišla jsi...

Od té doby valné přešly časy,

já tě hledal na všech prašných cestách,

až jsem po letech tě našel zase

v dětských oček poměnkovém jase.