Pohádka.

Pohádku dědek vypravoval,

„Byl muž, ten mnoho znal:

tajemných kouzel prozpytoval

hlubinu, šíř i dál.

Hvězd na plamenu uměl chladném

rozžhaviť ducha troud,

pohorských květů v kraji spádném

vod živých našel proud.

Tak žil, vždy mlád. A v bujném reji

prolétlo mnoho dob.

I napadlo kdys čaroději,

kam vede brána – hrob.

Pomocné duchy svolal na zem.

,Jen smrt ví,‘ výrok zněl.

Zavolal smrt a – umřel rázem...“

Dál dědek nevěděl.