POHÁDKA

V temnotách mizí údolí

a kdesi v dáli zmírá hlas,

kde poutník s větry zápolí;

královno, hlaďte dál můj vlas.

Ať vichr kmeny vyvrací

a jako stébla přeráží,

co venku bouře burácí,

má pohádka vás oblaží.

Ó, kouzlo naší samoty

neruší hlasy člověka,

jen v srdci tiché šepoty,

jak snivá hudba, daleká.