Pohádka.

Na hoře prokleté

ční k nebi hrad,

tam zřídka poutníka

shlédneš se brát,

kdo se tam odváží

uvidí na stráži

potvory stohlavé

u brány stát.

Kol hradu hrobový

panuje klid,

zdaleka vyhne se

hradu rád lid,

i ptáček zpěvavý

zde hnízdo nestaví,

jen kulich v cimbuří

našel si byt.

O hradních pokladech

jde krajem zvěsť,

že strašná Démona

je hlídá pěst,

kdo tam se přiblíží

zachrání se stíží,

neb hlídač na zlato

žárlivý jest.

Před časy podmanil

celý si kraj,

v pustinu proměnil

kvetoucí ráj,

ze slzí chudiny

kul zlato, rubíny –

tak aspoň vypráví

prastará báj.