Pohanství.

Jak pohan věřil svatě,

ó věřím, že jste milené

mých drahých duše blažené,

vy ptáčata, jež perutí

tam v červánkovém zlatě

se hroužíte

a kroužíte

až v nebes jasné klenutí.

Jeť duše v písni vaší,

a váš kdy nápěv jásavý

mě s hůry modra pozdraví,

jak z domova zní váš mi hlas,

jenž to, co nad vše dražší

mi v paměti

vždy posvětí

a v slunný váš mě vznáší jas.

Vy duše, bratří duše,

vy pěvci hájů líbezní,

když hlahol váš mi v srdce zní,

ó poznávám v něm svatou zvěsť,

a v přeradostné tuše

hned víru mám,

že vzlétnu k vám

jak ptáče v jarní ratolesť.