pohlazení

psí nářek čeří ticho zimní noci,

v něž schoulila se zasněžená ves.

toť vše, co možno zjistit na půlnoci

dolíku, jejž až dosud míjí běs.

pak ztichne i to zvíře žalující.

však náhle zpod bučiny natrhnou

dvě rány noc; to lovec po zajíci

či srnci střelil temnosvitnou tmou.

zředěný třesk se do ticha vpil rychle.

a pak už nic, jen svatý noční klid.

až ráno v šest se z dálky šine zpychlé

vrčení busu pro dělnický lid.

toť zimní noc, jak v koutě prázdná krosna.

a zdejší den jak želvy za plotem.

když celý svět je vřava smrtonosná,

ten mír je pohlazení životem.