Pohled do kraje.

Zadívám-li se večerem

v ty naše pohorské kraje,

hoří to v ňadru, buší to,

zvučí a zpívá a hraje;

oko mi sálá radostí,

v ruměn tvář halí se bledá,

a moje drobná písnička

na křídlech vzhůru se zvedá.

Pěkné je české podhoří,

vesnička přítulná hezká,

bystřina, jež ji probíhá,

radostí do rukou tleská;

každý strom v sadě obalen

květem a ptačími sbory,

kolkolem mile smějou se

lučiny květnými zory.

Krásny jsou naše dědiny,

láska má v ústret jim kluše,

nad jejich poli vznáší se

skřivánkem pěvcova duše;

jen mi jí pro Bůh neplašte,

častěj-li večer zde prodlí:

zazní-li píseň dědinám,

za celý národ se modlí.