POHLED DO KRAJINY

V svém bílém hermelínu

krajina nádherná, sníh jiskře pobolívá.

A v slunci slnivém, nejhlubším stínu

důstojnost vážná, přísná, mlčenlivá,.

Schoulený mráz

jde, šílí, do tamburin třaská

a zvoní rolničkami, hází,

i poskakuje, bičem práská

a tře se o větve a ploty,

jak na spřežení koní mlaská.

Den z cesty uhnout pobízí i čas,

jak šašek tragický když krále doprovází

a v stopách jeho cest

se po bláznovsku smává,

rád za hermelínem a stříbrem hvězd,

hopsavě, psovsky plíží se a pokulhává.