POHLED (III.)

Ruka tvá mdlá a zrak je vpadlý.

Opíráš se o zábradlí.

Srdce, jež právě prudce bilo,

pojednou se utišilo.

Písničku dole pasák si hvízdá,

že ptáci rádi se vracejí v hnízda,

mák rudý uvadá i chrpa vadne.

I slunce žhoucí žár umdlévá, chladne,

vybledne jas.

Před léty dvacíti vylétlí ptáci

padají, schřadají, v šíru se ztrácí

jejich hlas.

Ruka tvá mdlá je a zrak je vpadlý,

opíráš se o zábradlí,

a přece ještě v srdci vzdor.

Modravo vábí hor

zelená luka.

Oh, srdce, srdce, nestačila muka,

která jsi žilo?

Oh, duchu, duchu, ještě vábí dílo?

Vábí slavné ticho vůkol,

vábí úkol?

Vábí mne střechy,

pokryté mechy,

potoky, jež se vinou

olšinou kryty stinnou,

pěšiny v kraji,

jež v lesích zanikají?

Vábí mne ještě přísné hlasy

neznámých, krutých osudů?

Radostné hlasy a hlasy žalné.

A cesty bílé,

a cesty dálné,

kterými nikdy nepůjdu?