Pohled jediný!

Tak ještě nikdy blesk mne neoslnil

jak oko řečí svojí tajemnou!

Jen pohled jeden: a můj sen se splnil

a řada jiných svitla nade mnou.

Tam venku noc, tam venku leží sněhy –

mně jaro vchází v nitra hlubiny.

Jak nejásať a zočiť jeho břehy!

Ó černé oči, pohled jediný!

Vám pěť a žíť – ó nevýslovné štěstí!

Vás moci na vždy, na vždy svými zváť!

Vy drahé hvězdy, plny něžných zvěstí,

ó nechte srdce pro se rozepláť!

Ó zachovejte duši sladké touze

a zůstaňte tak vlídny, dětinny!

Ach, netažte se, proč mi toužiť pouze:

Ó černé oči, pohled jediný!

Vy slzíte? Ó kéž vám zlíbať mohu

ty perly s víček, zachytiť ten vzdech!

Ó rcete, nerouhal-li bych se Bohu,

jenž do vás tolik svého božství vdech’?...

Ach, pozdě, pozdě srdce pro vás plá mi –

nuž, zachovej vás Bůh tak nevinny!

Však nežli na vždy rozloučím se s vámi,

ó černé oči, pohled jediný!