Pohled na Tatry.

Mám stále v mysli, v srdci, před očima

ten Tater půlkruh vážný, v mlčení...

Ó poesie, kde tvé nadšení,

bys probudila, co tu krásy dřímá!

Tu květné jaro, a tam – ledná zima,

jak by si v náruč padly v loučení,

šum lesů vážný, vody zurčení

zakletých hradů duši branou jímá.

Tu štíty horské holé, rozervané,

– zoufalé hořem srdce člověka, –

v něž věčně paprsk těchy nezaplane;

tam luhy smavé, plesa – oči dětí,

šlapaná lidu práva odvěká – – –

Kam dříve patřit, o čem dříve pěti? –