POHLED NA VLTAVU.

Daleko, daleko na obě strany

Vltavy ztrácí se svítivý pás,

slunečním zlatem a stříbrem je tkaný,

k jihu jak připjatý v nebeský jas.

Od jihu v půlnoc jak výkřik se ztrácí,

z hrudi, jejž vydala Čechova zem...

Kam ten zvuk spěje? A proud kam se kácí?

V nevěrném Labi nám zanikne všem.

Ba, toho víc, co nám ze země plyne,

beze dnů návratu, beze stop ven,

co nám kdes vyssají končiny jiné,

stále, rok po roce, v den jako den...

České to stříbro a české to zlato,

role i vinice nejlepší plod –,

ach, a co nejvíce každému svato,

ty naše duše, ten vlastní náš rod!