Pohled smrti.

U hlav lože a v soumracích tušení, mnohokrát, vím,

pohled můj zhasínal před vítězným pohledem tvým.

V mém slabosť a touha, smích ocele blyštící v tvém,

a v jeho zrcadle myšlénku vlastní uviděl jsem.

Šla bledá a zmatená v dálku zavátých, neznámých Měst

do šera a polárních nocí němou únavou cest.

Úzkosť nejistoty tuhla jí v tvář a věčných prostorů chlad

na zmučené údy spínal jí, umdlené, kovový šat.

V záhyby mizících tvarů mlhami ze zraků tvých,

jak z květu mystického stromu střásal se přívalem sníh,

a houstl a temněl, zář do sebe vpíjel a šlehal a vál,

na ranách mé myšlénky jak v narudlých plamenech tál.

U hlav lože a v soumracích tušení, mnohokrát, vím,

pohled můj zhasínal před utkvělým pohledem tvým.

Jak somnambul svedený z lože, bledý, spoután a něm

pod hypnosou Nepoznaného jdu se svým snem

a přede mnou chví se, v umdlených rukou mých dní,

zraky tvými rozžatá světla pohřebních pochodní.