POHOŘÍ SNŮ

V pohoří divném se ocítám,

v pohoří neskutečna.

Nejsou tam srdce ubohá,

nejsou tam srdce nestatečná.

Klam je tam chmýřím v podletí,

zadýchneš – a klam odletí.

Tam nespočinu na hoři,

na pospas nevejdu tam tmám.

Když hvězdy v noc se rozhoří,

závory snů svých odmykám.

Snů dráha mléčná

vine se zlatým mým pohořím,

pohořím neskutečna.