POHŘEB CÍRKVE.

Na šírých pláních smutek jakýs leží,

a z města slyšeti žalobné zpěvy věží.

A podle kuten, tiar, ornátů

rozeznáš řady mnichů, biskupů a prelátů.

Od lesů dravé větry vějí.

Kněží si pobrukují Miserere mei.

Šel smutně nějak zástup celý –

na monstrance snad zapomněli...

Ni slunce plachty své na lada nekladlo.

Docela nepompesně v mlhách zapadlo.