Pohřeb na moři.

Křídly racků ovívána

šedá skála trčí z moře,

pusta večer za soumraku,

pusta v ohni ranní zoře.

Naslouchá, jak vlny bouří,

tepouce ji divě v boky,

zří, jak chmuří se neb jasní

obzor nebes modrooký.

V moři zpěv i pláč i jásot,

jindy hněvně zasyčí to –

moře velké, moře dálné,

co v tvé hloubi tajů skryto!

Pod skalou se houpal koráb

stožárem se štíhlým chlubě,

temným hlasem žalmy pěli

černí muži na palubě.

A pak s lodě přehodili

jakous hmotu s děsným vzkřikem – –

nad ní vlny zavřely se

na věky tím okamžikem.

Zemřel dalek země břehů,

pohřben ke dnu, aniž ví to;

moře velké, moře dálné,

co v tvé hloubi tajů skryto! – –