Pohřeb vrabce

Plačte vy žádosti, kvílte vy sličnosti,

A všickni lidé, všudy, jenž jste v vážnosti,

Zhynulo milé potěšení vrabčátko,

Jež nad své oči milovalo děvčátko,

Milostné bylo, dobře znalo svou paní,

Jak samé děvče, vždy filipělo u ní,

Sem a tam okolo ní vždycky skákalo,

Stále v jejím lůnu vězýc cvrlikalo.

Ach nyní se již snad temnou cestou bere,

Z které, prý, žádný se více nepřibere.

Běda, přeběda vám! ó pekla temnosti!

Jenž pohlcujete takové pěknosti!

Nešťastná příhodo! nebožátko vrabče,

Jak sy ty velmi zarmoutilo mé děvče!

Skrz tebe zardělé slzami očičky

Budou se zalévat mé zlaté divčičky.