Pohřeb.

Z těch stařen jedna dnes, prý učitelkou byla

kdys v mládí – odešla, zkad návrat nebývá!

Vždy dlela u okna tak tichá, zasmušilá,

dnes radost nebeská již k ní se usmívá.

– Monsieur Bonnet, jenž vždy ji také, dokud žila,

vítával pozdravem, jenž srdce zahřívá,

se teď stal dědicem! A renta pěkná zbyla –

i skrovný někdy šat klín zlata ukrývá.

Však pěkný pohřeb má! V Rue Mouffetard, v kapli tam

se černá rakev s ní teď v středu svíček leskne,

a výkrop obstaral jí tlustý farář sám.

V průvodu Pension též celý v smutku šel,

a byl už prosinec a jitro divně teskné –

já nevím – ženy té, tak cizí, mně byl žel!