Pohřeb.

To bylo včera. Průvod pohřební

se ubíral na malý hřbitůvek;

já stál jsem stranou; hlavu skloněnu

a vzpomínal, čím pro mne bývala

ta zesnulá, již nesly na márách.

A z vížky kaple kvílil puklý zvon.

Pak skončen obřad. Všichni odešli.

Jen já jsem zůstal s mrtvou samoten.

Teď moh jsem plakat jako šílenec.

Odešli všichni mojí přátelé

i rodiče a vážní mužové.

Já skočil v hrob a víko odtrhl

a líbal mrtvou... tisk’ ji na srdce.

Tu zřel jsem náhle jemně zrůžovět

ta ústa mdlá a líce sinalé

a cítil dech na žhavých tvářích svých

a srdce bušit ve své náruči.

Já vykřikl; v té chvíli procit jsem...

A velký smutek náhle na mne pad,

když zřel jsem rakev zemí pokrytu

a černý kříž ověnčen růžemi.