Pohřeb.

Kol hřbitovní zdi jdeme, větru vání

z daleka nese zvonů naříkání

a kdesi za zdí věnci ztuchlých vůní

stížená rakev klesá v hrobu tůni.

Co podzimní nás mlhou tudy žene

kol hřbitova po cestě opuštěné,

kde chladný vítr svoje štkání šíří

a kolem nás jen žluté listí víří...?

Proč tudy jdeme? Či snad srdce cítí,

že musíme se záhy rozloučiti?

Proč tudy jdeme? Či snad nitro tuší,

že něco odumřelo v naší duši?

Se stromů listí jako slzy padá

a cestou v závěje se u zdi skládá,

a srdce pláče... věnci ztuchlých vůní

stížená rakev klesá v hrobu tůni.