Pohřeb.

Uzounkou pěšinkou jdeš-li kol dolu

(vítr ti černý prach v tvář bude vát),

havířů davy tam uvidíš v bolu

u řady rakví na nádvoří stát.

Kdo přijde, uctivě odkryje hlavu,

mimoděk zarosí jeho se zrak...

Ti, kdo chléb neměli, nechtěli slávu,

v rakvích těch dřímají – bezcenný brak!

V podzemních hlubinách pod tvoji nohou

zhynuli bez hlesu ve věčných tmách.

Zítra zas jiní tam klesnouti mohou –

před pomstou bezpečen směj se vrah.