POHŘEB.

By Tereza Dubrovská

Zvon vyzvání k poslední pouti,

v den sychravý, dešt dopadá temně

na pole, luka, na prsa země.

Lká vítr –

cestou se průvod ubírá,

jdou zvolna oři,

a svíce hoří.

Závoje vlají – chorály zvučí,

opuchlé oči – šátečky svítí,

otravně dýchá uvadlé kvítí.

Lká nebe,

hřbitov své brány otvírá...

Stanuli oři –

Nohy se do bláta noří.

Zdvíhají rakev – ruce se třesou,

jak těžkou schránku na hřbitov nesou.

Stříbrný vůz – rakev kovová...

rozrytá zem – a noc hrobová.