Pohřeb.

Sivé mlhy kryjí les,

sivá mračna k nebi plovou,

podél města lidu směs

kráčí cestou úvozovou.

Kráčí k hrobu s mrtvolou;

v rakvi stará panna leží;

slyš, s pohřební písní mdlou

ze hřbitova vítr běží.

Starý kněz ji pochoval,

studentské s ním jaro žila;

proč že on se knězem stal,

proč že ona pannou zbyla?

Jaký byl jich srdce spor,

jaký žal a jaké trudy?

Slunce spadlo za obzor,

noc ukryla všecko všudy! –