POHŘEBNÍ.

Kdo dnes mi poví o cestě, po které smutek nešel

a která vede ke hrobu, kde nikdo neležel,

kde dlí jen mír, jenž v duši by se vešel

a nutil pohřbít’ pod zemí i věkovitý žel.

pro horoucnější vášně hru, pro hlubší tajemství,

pro prudší bouře červnové, jež změní svaly v ocel

a vzbudí vzácné rostlinstvo v mé lásky hájemství.

Neb já chci z hrobu znovu vstát, ať na hvězdě či zemi,

zaplanout v noci plamenem pod nebes zrcadly

jak maják očím, bloudícím za snů svých diademy,

jež v žití proudu ztraceny do hlubin zapadly.

Čí hlas mi poví o cestě, po níž se možno dáti

a v smrti píti obnovu a ožít’ ve třech dnech

pro nové dílo oslavy, pro štěstí, jež lze zváti

bělostným květem srdcí dvou, jež rostou v plamenech.