POHŘEBNÍ TANCE.

Nebylo lásky... Jen vzpomínek pár.

Jakýs blesk přeťal v ráz řeč tvou tak sdílnou,

pronik’ Tvé temno a vznítil Tvůj žár,

srazil Tě slabou na hruď mou vilnou –

nebylo lásky... Jen vzpomínek pár.

Pohřební hody jsme slavili pak,

divokých tanců rej u popelnice!

Časem jen k urně se sklonil Tvůj zrak –

na žhavý popel dopadajíce,

syčely slzy, jež prolil tvůj zrak!

Dohřměl už divoký pohřební kvas,

vířivé tance i chorály táhlé –

jakási ničivá odvaha v ráz

vzpjala se mocně v hrudi mé zpráhlé –

dohřměl už divoký pohřební kvas.

Z jizby Tvé tiché mhou ranní jsem šel

v truchlivém přísvitu zfialovělém;

v hrudi žár podivné síly mi vřel:

s neznámým Sokem kdes potkat se čelem –

v duši žár vražedné síly mi vřel:

Potkávám vyzáblých dělníků řad

se vpadlou tváří a vyhaslým okem,

každý jich kročej jak okovem spjat...

Já bych se potkal rád s barbarským Sokem,

s obrovským Sokem teď bil bych se rád!

Zavřena okna jsou paláců všech,

spící je ticho v nitru všech domů –

komu, jen komu mám zatnouti v spěch

spáry své v hrdlo – oh, komu, jen komu?

Zavřeny brány jsou paláců všech!

Po krvi plápolá žízně mé žeh,

dláždění skropit bych rudým chtěl tokem –

zastřena okna jsou paláců všech.

Já bych se potkal rád s barbarským Sokem –

po krvi plápolá žízně mé žeh!