POJĎ, DO LESA ZAJDEME...!

Pojď, do lesa zajdeme, duše má čistá,

tam usednem v opojný koberec mechu!...

Já položím hlavu svou do Tvého klína,

já budu se dívati do Tvojich oči,

já budu se stápěti v hloubce Tvých očí,

já v úsměvech jásati budu Tvých očí. –

Tam vášnivě zulíbám sladké Tvé rety,

tam vášnivě zulíbám bílé Tvé čelo,

tam vášnivě zulíbám jemné Tvé vlasy. –

Tam v objetí, polibcích, splynutí duší

si nadšeni řeknem, jak máme se rádi...

A dlouho si o lásce budeme šeptat

a budem tak šťastni tam, budem tak šťastni...

Nám nad hlavou potáhnou ševely stromů,

nám nad hlavou zazpívá jásání ptáků,

nám nad hlavou opojí vzduch vůně lesa; –

a nade vším plát bude veliké Slunce...

Nám v duši též potáhnou ševely stromů,

nám v duši též zazpívá jásání ptáků,

nám v duši též opojí vzduch vůně lesa. –

A nade vším plát bude veliké Slunce,

že nezvíme ani, že žije kol svět. – –

Jen pro sebe v kyprém tam prodlíme mechu,

jen pro sebe v jásání budem se líbat,

jen pro sebe do Světel budem se vznášet

a v štěstí svém najdeme celý svůj svět. –

Pojď, do lesa zajdeme, duše má čistá,

tam usednem v opojný koberec mechu!...