POJĎ, MÁ ŽENO, V SADY MLÁDÍ.

Pojď, má ženo, v sady mládí,

skvělé květem jabloní,

čas ať divým ořem pádí –

láska kráčí po kapradí,

lučinou i výtoní.

Jako my kdys květem bílí

ve slunci jsme zářili –

tak zas do nejdalších mílí

stromy květem sněžné chýlí

k cestám se i k obilí.

Vlhká země jarem voní

v poli čerstvě zoraném –

nad osením, nad jabloní

radost ze života zvoní

rozjásaným skřivanem...